Úsměv a mávat!
Tak už se nám to blíží... Už jen den a poletíme do New Yorku. Popravdě jsme toho dnes moc nedělali, ale víte proč? Ono totiž tady až tak tolik moc dělat nejde, pokud nechcete trávit tak pět hodin autem v jednom směru. Měli jsme v plánu nějaké Národní parky (já vím, Honzíku), ale jsou strašně daleko. Ale fakt že jako hodně. Je to podobně daleko jako jet do Chicaga nebo Toronta. A jistě všichni víte, jak to vypadá v autě, když je venku přes 30 stupňů. Dneska jsme tedy nakupovali a pak šli na burger. Byli jsme v podniku Bagger Dave's a musím říct, že lepší burger jsem snad v životě neměl. A byla tam hrozně sympatická číšnice jménem Chelsea.
U toho bych se trošku zastavil. Jistě sami znáte ty situace, kdy někam přijdete (třeba do obchodu) a obsluha se tváří jako prdel. Máte z toho lepší den? Ne! Spíš na vás tu náladu přenese. Třeba ve Škodovce je zářný příklad v kantýně M6. Je tam jedna hrozně sympatická pokladní které já říkám Katie Holmes. Ta se na vás usměje, popřeje dobrou chuť, pozdraví a podívá se vám do očí. A to stačí, abyste měli lepší náladu. A spolu s ní je tam občas druhá pokladní, která sotva zamručí, na člověka se ani nepodívá a působí, že jí práce nebaví. Tak ať jí do psí boudy pak ale nedělá!! Ať si jde kazit náladu někam jinam někomu jinýmu. Pokud někoho práce nebaví, měl by s tím něco dělat!
A jak je to tady? Tady se na vás lidi usmívají, hodí nějaký small talk, jsou milí... Prostě je na nich vidět, že vám ten den pokazit vážně nechtějí. Na začátku jsem si myslel, že je to jen póza, jen naoko, ale vyjma jedné pokladní z Mekáče, jsem opravdu nenarazil na nikoho protivného. Tohle bych prosím chtěl domů!
Druhá věc, o které bych chtěl mluvit, je věc, která se mi úplně nelíbí - lenost. Byl jsem například svědkem jedné situace. Představte si, že jste třicátnice, co přijede do obchodu s oblečením. Vezete si prdel v novým Fordu, najdete místo na parkování hned před vchodem a vesele nakupujete. Protože máte v plánu koupit si dvoje boty místo jedněch, vezmete si velký nákupní košík. Nakoupíte, vezete si nákup do kufru, naložíte ho, zavřete auto a jdete vrátit košík. A jestlipak myslíte, že ta káča ušla těch pět metrů, aby vrátila ten košík kam patří? Ne... Ta slepice ho normálně nechala stát na chodníku, kde chodili lidi. A proč? Protože prostě proto. Protože je blbá a líná. A jestlipak si myslíte, že je to výjimka? Bohužel... Takových lidí je tam spousta. Oni nejsou schopni ujít tupých dvacet metrů, aby vrátili koš, tak ho tam radši nechají.
Druhý příklad lenosti, za který ale lidi nemůžou přímo, je to, že si tady nikdo nenakládá nákup do tašky sám. Stojíte ve frontě, pokladní markuje zboží a na konci je člověk, co vám to dává do igelitky. A protože žijeme v době plastové, dá vám ideálně každou věc do jiné tašky. A na tu osobu pochopitelně dohlíží manažer obsluhy igelitových tašek. K tomu všemu je tam člověk, co vás při vstupu do obchodu uvítá, a člověk, co se s vámi na konci rozloučí. Tomu říkám uměle vytvářená zaměstnanost. Něco podobného jsem viděl v Pekingu.
Na konec fotka konce mého dnešního večera. Dal jsem půl kilometru v desetimetrovém bazénu. Dobrý, co?
U toho bych se trošku zastavil. Jistě sami znáte ty situace, kdy někam přijdete (třeba do obchodu) a obsluha se tváří jako prdel. Máte z toho lepší den? Ne! Spíš na vás tu náladu přenese. Třeba ve Škodovce je zářný příklad v kantýně M6. Je tam jedna hrozně sympatická pokladní které já říkám Katie Holmes. Ta se na vás usměje, popřeje dobrou chuť, pozdraví a podívá se vám do očí. A to stačí, abyste měli lepší náladu. A spolu s ní je tam občas druhá pokladní, která sotva zamručí, na člověka se ani nepodívá a působí, že jí práce nebaví. Tak ať jí do psí boudy pak ale nedělá!! Ať si jde kazit náladu někam jinam někomu jinýmu. Pokud někoho práce nebaví, měl by s tím něco dělat!
A jak je to tady? Tady se na vás lidi usmívají, hodí nějaký small talk, jsou milí... Prostě je na nich vidět, že vám ten den pokazit vážně nechtějí. Na začátku jsem si myslel, že je to jen póza, jen naoko, ale vyjma jedné pokladní z Mekáče, jsem opravdu nenarazil na nikoho protivného. Tohle bych prosím chtěl domů!
Druhá věc, o které bych chtěl mluvit, je věc, která se mi úplně nelíbí - lenost. Byl jsem například svědkem jedné situace. Představte si, že jste třicátnice, co přijede do obchodu s oblečením. Vezete si prdel v novým Fordu, najdete místo na parkování hned před vchodem a vesele nakupujete. Protože máte v plánu koupit si dvoje boty místo jedněch, vezmete si velký nákupní košík. Nakoupíte, vezete si nákup do kufru, naložíte ho, zavřete auto a jdete vrátit košík. A jestlipak myslíte, že ta káča ušla těch pět metrů, aby vrátila ten košík kam patří? Ne... Ta slepice ho normálně nechala stát na chodníku, kde chodili lidi. A proč? Protože prostě proto. Protože je blbá a líná. A jestlipak si myslíte, že je to výjimka? Bohužel... Takových lidí je tam spousta. Oni nejsou schopni ujít tupých dvacet metrů, aby vrátili koš, tak ho tam radši nechají.
Druhý příklad lenosti, za který ale lidi nemůžou přímo, je to, že si tady nikdo nenakládá nákup do tašky sám. Stojíte ve frontě, pokladní markuje zboží a na konci je člověk, co vám to dává do igelitky. A protože žijeme v době plastové, dá vám ideálně každou věc do jiné tašky. A na tu osobu pochopitelně dohlíží manažer obsluhy igelitových tašek. K tomu všemu je tam člověk, co vás při vstupu do obchodu uvítá, a člověk, co se s vámi na konci rozloučí. Tomu říkám uměle vytvářená zaměstnanost. Něco podobného jsem viděl v Pekingu.
Na konec fotka konce mého dnešního večera. Dal jsem půl kilometru v desetimetrovém bazénu. Dobrý, co?
Komentáře
Okomentovat