Henry Ford a ti druzí
Na úvod jednu organizační. Tento blog vzniká na telefonu, což když přičteme k mě nebetyčné lenosti, nutně vede k velké spouště překlepů. Předem se tedy omlouvám za ty co vzniknou, a zadem za ty, co vznikly. Děkuji. :)
A teď k dnešnímu dni - je tu hnusně. Prší. Pořád. Tento fakt chca nechca (a jakože venku slušně chca...) ovlivnil dnešní plán. Rozhodli jsme se navštívit "The Henry Ford Museum". Toto muzeum má tři hlavní části - Museum of American Innovation, Factory Tour a Greenfield Village. První část jsme prošli, druhou část jsme jentaktak prošli a třetí jsme nestihli. A to jsme tam byli sedm hodin! Ale ještě se tam vrátíme, však jsme za to zaplatili... Češi, no...
Ale popořadě. Trošku jsem čekal, že "The Henry Ford Museum" bude egoboost muzeum Henryho Forda. Jaké bylo moje překvapení, když tomu tak nebylo. Muzeum bylo... jó, budu se opakovat... vobrovský a bylo plný amerických vynálezů. A byly tam opravdu i jiné než ty Fordovy, a to v míře vrchovaté. Já nemám moc představu o plochách, takže když mi někdo řekne, že to muzeum má 13 akrů, vím prd. Ale vy, kdo tu představu máte, tak přesně tak velké to muzeum bylo. Je tam několik různých expozic - auta, vlaky, letadla, nábytek, věda, ... Prostě všechno, kde byla Amerika dobrá, a všechno, kde dobrá ještě je. Zde pár fotek.
Něco pro Láďu :)
Prezidentská "limuzína" prezidenta Theodora Roosevelta.
Byli jsme taky na Factory Tour. A proti továrně Fordu vypadá Wolfsburg jen jako vesnická výrobna klobás. Je to neskutečně obrovský. Jeli jsme dvacet minut autobusem a stále jsme byli v areálu. Vzali nás podívat se na výrobu Fordu F-150 - to je takový ten velký pickup (zde nazýván truck), kterým si chlapi kompenzujou malý pindíky. Výroba se od Boleslavi moc neliší, jen je to prostě všechno asi stokrát větší. Víc asi osobně, protože je to spoustu technických nudných detailů, co stejně nikoho nezajímají.
Tady v USA jsou lidi hrozně ochotní, takže když něco nevíte, nebo prostě jen čumíte dostatečně blbě, pomůžou. A jak jsem se bál angličtiny, tak opravdu nebyl důvod. Když nevím, zeptám se, když pořád nevím, řeknou to pomalu. Ale dá se říct, že moje angličtina je dost dobrá na to, abych s tou jejich neměl problém.
Po cestě domů jsme se opět stavili na malý nákup, takže jsem viděl zase něco málo z toho, co se zde dá koupit. A jak jsem včera začal seriál "najdi největší kokotinu, co nevymyslís", tak dnes jsem žádnou nenašel, bohužel. Našel jsem jen regál, kde mají všechna možná těsta, co si normální člověk (ano i já) zvládne doma udělat sám. Toť k jejich aktivitě. Na druhou stranu se musí nechat, že čerstvost ovoce a zeleniny je ukázková. Dokonce se jednou za čas pustí sprcha, co všechno zvlaží vodou. Geniální! Výběr je tu taky poněkud širší. Zase pár fotek.
Jedna povinná - školní autobus. Jako musel jsem, no.
A teď k dnešnímu dni - je tu hnusně. Prší. Pořád. Tento fakt chca nechca (a jakože venku slušně chca...) ovlivnil dnešní plán. Rozhodli jsme se navštívit "The Henry Ford Museum". Toto muzeum má tři hlavní části - Museum of American Innovation, Factory Tour a Greenfield Village. První část jsme prošli, druhou část jsme jentaktak prošli a třetí jsme nestihli. A to jsme tam byli sedm hodin! Ale ještě se tam vrátíme, však jsme za to zaplatili... Češi, no...
Ale popořadě. Trošku jsem čekal, že "The Henry Ford Museum" bude egoboost muzeum Henryho Forda. Jaké bylo moje překvapení, když tomu tak nebylo. Muzeum bylo... jó, budu se opakovat... vobrovský a bylo plný amerických vynálezů. A byly tam opravdu i jiné než ty Fordovy, a to v míře vrchovaté. Já nemám moc představu o plochách, takže když mi někdo řekne, že to muzeum má 13 akrů, vím prd. Ale vy, kdo tu představu máte, tak přesně tak velké to muzeum bylo. Je tam několik různých expozic - auta, vlaky, letadla, nábytek, věda, ... Prostě všechno, kde byla Amerika dobrá, a všechno, kde dobrá ještě je. Zde pár fotek.
Tohle je třeba jeden z prvních hybridů na světě, a to konkrétně z roku 1916. Kombinuje spalovací motor a elektromotor s baterií.
Něco pro Láďu :)
Prezidentská "limuzína" prezidenta Theodora Roosevelta.
Byli jsme taky na Factory Tour. A proti továrně Fordu vypadá Wolfsburg jen jako vesnická výrobna klobás. Je to neskutečně obrovský. Jeli jsme dvacet minut autobusem a stále jsme byli v areálu. Vzali nás podívat se na výrobu Fordu F-150 - to je takový ten velký pickup (zde nazýván truck), kterým si chlapi kompenzujou malý pindíky. Výroba se od Boleslavi moc neliší, jen je to prostě všechno asi stokrát větší. Víc asi osobně, protože je to spoustu technických nudných detailů, co stejně nikoho nezajímají.
Tady v USA jsou lidi hrozně ochotní, takže když něco nevíte, nebo prostě jen čumíte dostatečně blbě, pomůžou. A jak jsem se bál angličtiny, tak opravdu nebyl důvod. Když nevím, zeptám se, když pořád nevím, řeknou to pomalu. Ale dá se říct, že moje angličtina je dost dobrá na to, abych s tou jejich neměl problém.
Po cestě domů jsme se opět stavili na malý nákup, takže jsem viděl zase něco málo z toho, co se zde dá koupit. A jak jsem včera začal seriál "najdi největší kokotinu, co nevymyslís", tak dnes jsem žádnou nenašel, bohužel. Našel jsem jen regál, kde mají všechna možná těsta, co si normální člověk (ano i já) zvládne doma udělat sám. Toť k jejich aktivitě. Na druhou stranu se musí nechat, že čerstvost ovoce a zeleniny je ukázková. Dokonce se jednou za čas pustí sprcha, co všechno zvlaží vodou. Geniální! Výběr je tu taky poněkud širší. Zase pár fotek.
Jedna povinná - školní autobus. Jako musel jsem, no.
Komentáře
Okomentovat