Pár myšlenek na začátek
Upozornění!! Tento příspěvek je příliš dlouhý a není v něm skoro žádná fotka!
Rozhodl jsem se využít nudy v letadle a napsat, co tady vlastně chci vidět. Bude to trošku delší a spíš přemýšlecí příspěvek, takže pokud někomu jde jen o fakta a fotky, může zvesela přeskočit. Příspěvek je psán během celé cesty, tak se nedivte, že budu trošku skákat v čase.
Nejdřív ale fakta skutečně uvedu. Jak vlastně letíme do USA (dne 19.5.):
Praha -> Philadelphia -> Detroit
Do Detroitu bychom měli dorazit někdy kolem třetí ráno středoevropského času.
Zpět do Prahy:
Detroit -> New York -> Londýn -> Praha
Při cestě zpět se v New Yorku zastavíme asi na čtyři dny, takže nemusíme všechno tohle absolvovat v jediný den. Vrátíme se někdy kolem poledne šestého června.
A teď k té filosofické části... Na létání letadlem mám rád jen vzlet a přistání. Na vzletu mě baví ten zátah do sedačky a samozřejmě mám rád letadla, protože je to dokonalá ukázka technologického pokroku. Co ale nemám rád je ten zbytek. Co se dá kruci písek dělat v kovový konzervě devět hodin? Mě už normální nebaví ani pít, ani číst, ani poslouchat hudbu a vlastně mě nebaví vůbec nic. Dobrá zpráva je, že tady není žádný stokilový černoch. Pár jich tu je, ale mají zatraceně lepší postavu než já. Všechny děti jsou soustředěné vzadu, takže ač občas brečí, musím smeknout před jejich výkonem. Jak tak koukám na hodiny, tak nám zbývá asi hodina a půl letu. Za chvíli přeletime hranice mezi Kanadou a USA a pak už začne ta pravá dovolená.
Takže, co tu chceme vidět? Popravdě asi nemáme žádný pevný plán, jen obrysy. Já bych rád viděl třeba Detroit, a to včetně těch ruin všude kolem, nějak to na mě působí magicky. Taky by mě zajímalo, jestli to město fakt je tak nebezpečné, jak se o něm říká. Pak bych rád viděl i Chicago. Věděli jste, že kdysi byl starostou města Chicago Čech, co zachránil život americkému prezidentovi? Ačkoliv se říká, že ve skutečnosti mohl být pravý cíl on a atentát se podařil, kdo ví... Každopádně to město mě z celé USA zajímá asi nejvíc. My se budeme pohybovat pravděpodobně jen ve státě Michigan a Illinois. Sice budeme mít k dispozici ségry auto, ale zase trávit celý dny jen řízením není asi nic moc. Mezi další naše cíle patří určitě Toronto, nějaký ten národní park a při cestě zpět ten New York. Zbytek budeme ladit za pochodu.
Teď zrovna sedíme ve Filadelfii na kafi a je vážně vtipný, jak se fakt poznají Češi. Už v Praze, když jsme přijeli, tak mamka vytáhla igelitku s bagetama, rozmačkaný grep v láhvi a zeleninu v další tašce. A proč? Protože to přece nezbyde doma, že jo... Jsem byl nakonec rád, že nemá řízky. Ale vtipná historka tam přece jen byla. Nějaký jídlo nám zbylo, tak ho mamka hodila do koše. Když v tom šel kolem bezdomovec a to jídlo si vzal. Ale nejen to. On vzal ty pytlíky a tu sklenici, co byla v ty tašce, a normálně to roztřídil. Pytlík do plastů, sklenice do skla, papír do papíru... Mamka to hodila normálně do směsnýho odpadu a nazdar, vostuda jedna. Další poznávací znamení je, že Čech nenechá nic ladem. Dostal jsi k obědu litrovku pití? Je potřeba to vypít i za cenu zkrácení intervalu toalety na pět minut! Musíš odevzdat pití před check in procedurou? Vypít! Není tam nikde záchod? Nevadí, vypít!!
Imigrační procedura pravda není nic snadného. Zahrnuje přísně pohledy, spoustu lidí v té samé frontě, další přísné pohledy, psa hledajícího narkotika (to bylo mimochodem dost hustý), svléknutí skoro donaha, další přísné pohledy a pak čtyřicetiminutový pochod na jiný terminál. Vlastně ani nevím, jestli dostaneme kufry. V Praze nám řekli, že za ně musíme ve Filadelfii zaplatit. Tady moje peníze nikdo nechce. Tak já nevím...
Jsme na místě. Je tu 21:54 místního času, takže kolem čtvrté hodiny ráno v Čechách. A to znamená, že jsem vzhůru už 23 hodin. Hustý! Cesta byla... dlouhá. Ona i kdyby byla o polovinu kratší, tak by pořád byla hrozně dlouhá. První letadlo bylo v pohodě. Starší, ale stále v pohodě. Druhé letadlo bylo o dost vtipnější. Bylo jen pro 50 lidí, takže jestli jsem o tom prvním prohlásil, že to byla konzerva, tak to druhé byla taková nábojnice. Bylo to tak malý, že jsem viděl do kabiny pilotům... dokud si nezavřeli teda. Ale pohoda.
Přikládám pár fotek a jdu spát. Kdo to dočetl až sem, má zlatého bludišťáka. Tak čusínek
Rozhodl jsem se využít nudy v letadle a napsat, co tady vlastně chci vidět. Bude to trošku delší a spíš přemýšlecí příspěvek, takže pokud někomu jde jen o fakta a fotky, může zvesela přeskočit. Příspěvek je psán během celé cesty, tak se nedivte, že budu trošku skákat v čase.
Nejdřív ale fakta skutečně uvedu. Jak vlastně letíme do USA (dne 19.5.):
Praha -> Philadelphia -> Detroit
Do Detroitu bychom měli dorazit někdy kolem třetí ráno středoevropského času.
Zpět do Prahy:
Detroit -> New York -> Londýn -> Praha
Při cestě zpět se v New Yorku zastavíme asi na čtyři dny, takže nemusíme všechno tohle absolvovat v jediný den. Vrátíme se někdy kolem poledne šestého června.
A teď k té filosofické části... Na létání letadlem mám rád jen vzlet a přistání. Na vzletu mě baví ten zátah do sedačky a samozřejmě mám rád letadla, protože je to dokonalá ukázka technologického pokroku. Co ale nemám rád je ten zbytek. Co se dá kruci písek dělat v kovový konzervě devět hodin? Mě už normální nebaví ani pít, ani číst, ani poslouchat hudbu a vlastně mě nebaví vůbec nic. Dobrá zpráva je, že tady není žádný stokilový černoch. Pár jich tu je, ale mají zatraceně lepší postavu než já. Všechny děti jsou soustředěné vzadu, takže ač občas brečí, musím smeknout před jejich výkonem. Jak tak koukám na hodiny, tak nám zbývá asi hodina a půl letu. Za chvíli přeletime hranice mezi Kanadou a USA a pak už začne ta pravá dovolená.
Takže, co tu chceme vidět? Popravdě asi nemáme žádný pevný plán, jen obrysy. Já bych rád viděl třeba Detroit, a to včetně těch ruin všude kolem, nějak to na mě působí magicky. Taky by mě zajímalo, jestli to město fakt je tak nebezpečné, jak se o něm říká. Pak bych rád viděl i Chicago. Věděli jste, že kdysi byl starostou města Chicago Čech, co zachránil život americkému prezidentovi? Ačkoliv se říká, že ve skutečnosti mohl být pravý cíl on a atentát se podařil, kdo ví... Každopádně to město mě z celé USA zajímá asi nejvíc. My se budeme pohybovat pravděpodobně jen ve státě Michigan a Illinois. Sice budeme mít k dispozici ségry auto, ale zase trávit celý dny jen řízením není asi nic moc. Mezi další naše cíle patří určitě Toronto, nějaký ten národní park a při cestě zpět ten New York. Zbytek budeme ladit za pochodu.
Teď zrovna sedíme ve Filadelfii na kafi a je vážně vtipný, jak se fakt poznají Češi. Už v Praze, když jsme přijeli, tak mamka vytáhla igelitku s bagetama, rozmačkaný grep v láhvi a zeleninu v další tašce. A proč? Protože to přece nezbyde doma, že jo... Jsem byl nakonec rád, že nemá řízky. Ale vtipná historka tam přece jen byla. Nějaký jídlo nám zbylo, tak ho mamka hodila do koše. Když v tom šel kolem bezdomovec a to jídlo si vzal. Ale nejen to. On vzal ty pytlíky a tu sklenici, co byla v ty tašce, a normálně to roztřídil. Pytlík do plastů, sklenice do skla, papír do papíru... Mamka to hodila normálně do směsnýho odpadu a nazdar, vostuda jedna. Další poznávací znamení je, že Čech nenechá nic ladem. Dostal jsi k obědu litrovku pití? Je potřeba to vypít i za cenu zkrácení intervalu toalety na pět minut! Musíš odevzdat pití před check in procedurou? Vypít! Není tam nikde záchod? Nevadí, vypít!!
Imigrační procedura pravda není nic snadného. Zahrnuje přísně pohledy, spoustu lidí v té samé frontě, další přísné pohledy, psa hledajícího narkotika (to bylo mimochodem dost hustý), svléknutí skoro donaha, další přísné pohledy a pak čtyřicetiminutový pochod na jiný terminál. Vlastně ani nevím, jestli dostaneme kufry. V Praze nám řekli, že za ně musíme ve Filadelfii zaplatit. Tady moje peníze nikdo nechce. Tak já nevím...
Jsme na místě. Je tu 21:54 místního času, takže kolem čtvrté hodiny ráno v Čechách. A to znamená, že jsem vzhůru už 23 hodin. Hustý! Cesta byla... dlouhá. Ona i kdyby byla o polovinu kratší, tak by pořád byla hrozně dlouhá. První letadlo bylo v pohodě. Starší, ale stále v pohodě. Druhé letadlo bylo o dost vtipnější. Bylo jen pro 50 lidí, takže jestli jsem o tom prvním prohlásil, že to byla konzerva, tak to druhé byla taková nábojnice. Bylo to tak malý, že jsem viděl do kabiny pilotům... dokud si nezavřeli teda. Ale pohoda.
Přikládám pár fotek a jdu spát. Kdo to dočetl až sem, má zlatého bludišťáka. Tak čusínek
Komentáře
Okomentovat