Teskně hučí Niagara...
Dnes jsme se na dva dny přestěhovali do zcela jiného státu. Ale nejen v rámci USA, ale rovnou do Kanady!!
Vstávačka jako vždy tak nějak po amerikáňsku, snídaně a fiiiiiii do Kanady. Tentokrát udělám radost hlavně jedné mě nejmenované kolegyni (zdravím Káťo), protože jsem poprvé na americkém kontinentu, v Kanadě konkrétně, navštívil Mekáč. A hned na začátek nutno říct, že jsem zklamán. "Teplí psi" jsou tady daleko lepší než nějaký Bikmek a třeba hranolky tady nejsou dobré vůbec. Jistou útěchou může být, že třeba malý nápoj odpovídá našemu střednímu a střední hranolky jsou naše velké hranolky. Ale i tak, už tam nějak ani nemusím. Abych ale potěšil Káťu, zde na její přání fotka:
Po obědě jsem cestu k našemu cíli nějak prospal a už jsme byli u Niagarských vodopádů. Jako... takhle... je to hezký vidět, ale ono je to normálně hnedka vedle města. Skoro jako kdybyste byli na Šalďáku a místo Plazy byl vodopád.
Vodopád vzniká výškovým rozdílem mezi jezery Erie a Ontario (víme) a vodopády tam jsou konkrétně dva. Jelikož řekou Niagara (která vzniká odtokem z jezera Erie a končí přítokem do jezera Ontario) prochází státní hranice, je jeden vodopád na kanadské (ten větší) a druhý na americké (ten menší) straně. Na kanadské straně je zároveň promenáda, ze které jsou všechny fotky, které níže uvidíte.
Ještě o jedné věci bych se rád zmínil, konkrétně o rychlostních limitech. Představte si, že tady je na dálnici jen stovka. Vy máte čtyřproudou novou dálnici a máte tu jen stovku, Kanaďani? A ještě kolem silnice jsou na bilboardech vypsány tresty za porušení. Já skončil už u prvního, kdy za rychlost děsivých 120 km/h dostanete 95$ pokutu a ještě 3 body. Za jízdu nad 150 km/h je vám na místě zabaveno auto. To je prostě hrozný. Nuda. Čtyři hodiny cesty a z toho čtyři hodiny nudy! Máte skoro pocit, že vás předjíždí i stromy kolem dálnice jaká je to nuda. A to tu mají prosím pěkně podobně výkonná auta, jako jsou ta v USA. No, prostě nechápu...
Zatím čus a zítra Toronto!!
Vstávačka jako vždy tak nějak po amerikáňsku, snídaně a fiiiiiii do Kanady. Tentokrát udělám radost hlavně jedné mě nejmenované kolegyni (zdravím Káťo), protože jsem poprvé na americkém kontinentu, v Kanadě konkrétně, navštívil Mekáč. A hned na začátek nutno říct, že jsem zklamán. "Teplí psi" jsou tady daleko lepší než nějaký Bikmek a třeba hranolky tady nejsou dobré vůbec. Jistou útěchou může být, že třeba malý nápoj odpovídá našemu střednímu a střední hranolky jsou naše velké hranolky. Ale i tak, už tam nějak ani nemusím. Abych ale potěšil Káťu, zde na její přání fotka:
Po obědě jsem cestu k našemu cíli nějak prospal a už jsme byli u Niagarských vodopádů. Jako... takhle... je to hezký vidět, ale ono je to normálně hnedka vedle města. Skoro jako kdybyste byli na Šalďáku a místo Plazy byl vodopád.
Vodopád vzniká výškovým rozdílem mezi jezery Erie a Ontario (víme) a vodopády tam jsou konkrétně dva. Jelikož řekou Niagara (která vzniká odtokem z jezera Erie a končí přítokem do jezera Ontario) prochází státní hranice, je jeden vodopád na kanadské (ten větší) a druhý na americké (ten menší) straně. Na kanadské straně je zároveň promenáda, ze které jsou všechny fotky, které níže uvidíte.
Ještě o jedné věci bych se rád zmínil, konkrétně o rychlostních limitech. Představte si, že tady je na dálnici jen stovka. Vy máte čtyřproudou novou dálnici a máte tu jen stovku, Kanaďani? A ještě kolem silnice jsou na bilboardech vypsány tresty za porušení. Já skončil už u prvního, kdy za rychlost děsivých 120 km/h dostanete 95$ pokutu a ještě 3 body. Za jízdu nad 150 km/h je vám na místě zabaveno auto. To je prostě hrozný. Nuda. Čtyři hodiny cesty a z toho čtyři hodiny nudy! Máte skoro pocit, že vás předjíždí i stromy kolem dálnice jaká je to nuda. A to tu mají prosím pěkně podobně výkonná auta, jako jsou ta v USA. No, prostě nechápu...
Zatím čus a zítra Toronto!!
Komentáře
Okomentovat