Kanadaaaaaaa
Takže... Dneska Toronto.
Vážně se mi líbí ten AirBnB způsob nocování. Zase jsme přijeli do baráku, který byl odemčený, uvnitř ležel klíč a měl dokonce i garáž. Nahoře tři ložnice, takže paráda! Dokonce jsem tady údajně i přestal chrapat, takže kdo má problém s chrápáním, šup do Toronta.
Ale zpět k městu. Do centra jsme jeli metrem, ale tentokrát to bylo takové spíš Oslo-like metro, které jde nad zem jen v konečné fázi své cesty. Takže jsme skutečně jeli v tunelu. Metro je tu čisté, lidi ochotní, no co si budem povídat. Ale stanice jsou stejně ošklivé jako v Praze. Jako první cíl naší cesty jsme si vybrali CN Tower. Kdo kdy viděl nějaké panorama Toronta, jistě si tam všiml věže s kulatou vyhlídkou, jejíž výška přesahuje 550 metrů. Tak přesně tam jsme šli! Nahoru se jede výtahem, který údajně stoupá rychlostí 22 km/h. Ale přišel mi pomalejší než ten v Chicagu, ale v Chicagu nebylo vidět ven, tady ano. Každopádně se srovnání s Chicagem tahle věž nevyhne. Mrakodrap v Chicagu má výšku kolem 530 metrů a vyhlídka je ve 412 metrech přesně. V Torontu je sice věž vysoká 550 metrů, ale vyhlídka je ve 350 metrech. Takže koukáte z menší výšky. Jenže to je v Torontu lépe vyřešené. V Chicagu měli snahu všechno organizovat, až to bylo k neprospěchu věci. Jooo a jedna věc mě v Chicagu iritovala hodně, to jsem myslím ani minule nepsal.
V Chicagu byl součástí vyhlídky tzv. Sky Deck - to je ta fotka, jak tam mám jen boty a pod nimi 400 metrů nic. A těchto vyhlídek tam bylo asi šest. Jenže... ke každé jste si museli vystát frontu. A u každé byla nějaká obsluha, co to tam organizovala. A lidi, co nevěděli, co s penězma, se tam mohli nechat vyfotit speciálním foťákem, co byl ve stropě a koukal dolů, takže se opravdu mohlo zdát, že jsou lidi ve vzduchu (pokud jste si samozřejmě odmysleli skla, spáry, fyziku, ale to je jedno). No a přesně tihle platící lidí (fotka byla za 40$) mě tam srali fakt hodně (omlouvám se za to slovo). Protože se jednou fotili normálně, pak s rukama nahoru, pak mávat, pak tleskat, pak ležet, pak zádama k sobě, pak uaaaaaaaaa jak já je chtěl zabít! A u toho všeho focení na ně koukala celá ta fronta nasraných lidí, co je chtěli zabít se mnou! Tihle platící navíc měli na tohle křepčení pět minut, zatímco nás vyhazovali už po minutě.
A jak to bylo v Torontu? Tam nebyl až takhle promakaný Sky Deck, Ale byly tam skla v podlaze, ke kterým byl naprosto volný přístup. A jestlipak myslíte, že tam byla fronta? Nebyla! Paráda! Navíc v Torontu bylo i jedno patro, co nemělo skla, ale jen takovou nějakou síť, takže jste koukali ven zvenčí. Takže palec nahoru pro Toronto!
Po zážitku z mrakodrapu jsme zašli na Teplého Psa. Opět se budu opakovat, ale Hit Dogy jsou něco, co v Americe naprosto žeru (doslova). A dám si tu práci a najdu to i u nás.
K večeru jsme se ještě potkali s jednou naší... vlastně rodinou. To už nejde ani jinak nazvat. Pokud tohle čteš, Carmen, tak jsem tě rád po těch letech viděl! A někdy přijedu zas, když už mám vízum na pět let. Jooo a máš super rodinu!
Teď jsme na cestě zpět do Northville. Zítra je tu státní svátek (Memorial Day), což přesně nevím, co je, ale zítra vám to řeknu. Tak se aspoň máte na co těšit. A navíc pojedeme konečně do Detroitu.
Tak ahooooooj
Vážně se mi líbí ten AirBnB způsob nocování. Zase jsme přijeli do baráku, který byl odemčený, uvnitř ležel klíč a měl dokonce i garáž. Nahoře tři ložnice, takže paráda! Dokonce jsem tady údajně i přestal chrapat, takže kdo má problém s chrápáním, šup do Toronta.
Ale zpět k městu. Do centra jsme jeli metrem, ale tentokrát to bylo takové spíš Oslo-like metro, které jde nad zem jen v konečné fázi své cesty. Takže jsme skutečně jeli v tunelu. Metro je tu čisté, lidi ochotní, no co si budem povídat. Ale stanice jsou stejně ošklivé jako v Praze. Jako první cíl naší cesty jsme si vybrali CN Tower. Kdo kdy viděl nějaké panorama Toronta, jistě si tam všiml věže s kulatou vyhlídkou, jejíž výška přesahuje 550 metrů. Tak přesně tam jsme šli! Nahoru se jede výtahem, který údajně stoupá rychlostí 22 km/h. Ale přišel mi pomalejší než ten v Chicagu, ale v Chicagu nebylo vidět ven, tady ano. Každopádně se srovnání s Chicagem tahle věž nevyhne. Mrakodrap v Chicagu má výšku kolem 530 metrů a vyhlídka je ve 412 metrech přesně. V Torontu je sice věž vysoká 550 metrů, ale vyhlídka je ve 350 metrech. Takže koukáte z menší výšky. Jenže to je v Torontu lépe vyřešené. V Chicagu měli snahu všechno organizovat, až to bylo k neprospěchu věci. Jooo a jedna věc mě v Chicagu iritovala hodně, to jsem myslím ani minule nepsal.
V Chicagu byl součástí vyhlídky tzv. Sky Deck - to je ta fotka, jak tam mám jen boty a pod nimi 400 metrů nic. A těchto vyhlídek tam bylo asi šest. Jenže... ke každé jste si museli vystát frontu. A u každé byla nějaká obsluha, co to tam organizovala. A lidi, co nevěděli, co s penězma, se tam mohli nechat vyfotit speciálním foťákem, co byl ve stropě a koukal dolů, takže se opravdu mohlo zdát, že jsou lidi ve vzduchu (pokud jste si samozřejmě odmysleli skla, spáry, fyziku, ale to je jedno). No a přesně tihle platící lidí (fotka byla za 40$) mě tam srali fakt hodně (omlouvám se za to slovo). Protože se jednou fotili normálně, pak s rukama nahoru, pak mávat, pak tleskat, pak ležet, pak zádama k sobě, pak uaaaaaaaaa jak já je chtěl zabít! A u toho všeho focení na ně koukala celá ta fronta nasraných lidí, co je chtěli zabít se mnou! Tihle platící navíc měli na tohle křepčení pět minut, zatímco nás vyhazovali už po minutě.
A jak to bylo v Torontu? Tam nebyl až takhle promakaný Sky Deck, Ale byly tam skla v podlaze, ke kterým byl naprosto volný přístup. A jestlipak myslíte, že tam byla fronta? Nebyla! Paráda! Navíc v Torontu bylo i jedno patro, co nemělo skla, ale jen takovou nějakou síť, takže jste koukali ven zvenčí. Takže palec nahoru pro Toronto!
Po zážitku z mrakodrapu jsme zašli na Teplého Psa. Opět se budu opakovat, ale Hit Dogy jsou něco, co v Americe naprosto žeru (doslova). A dám si tu práci a najdu to i u nás.
K večeru jsme se ještě potkali s jednou naší... vlastně rodinou. To už nejde ani jinak nazvat. Pokud tohle čteš, Carmen, tak jsem tě rád po těch letech viděl! A někdy přijedu zas, když už mám vízum na pět let. Jooo a máš super rodinu!
Teď jsme na cestě zpět do Northville. Zítra je tu státní svátek (Memorial Day), což přesně nevím, co je, ale zítra vám to řeknu. Tak se aspoň máte na co těšit. A navíc pojedeme konečně do Detroitu.
Tak ahooooooj
Komentáře
Okomentovat