Poslední příspěvek z USA
Takže, přátelé...
Tenhle příspěvek je dost možná poslední, co píšu z USA. Zítra totiž v 15:40 místního času letím směr Frankfurt a odtamtud už rovnou do Prahy. Takže ve čtvrtek v deset ráno budu už v Praze.
Co jsem dělal poslední den v USA? Ráno jsem se rozhodl, že pojedu na nákup potravin a koupím všechno, co jsem komu slíbil, že koupím. Nebylo toho moc, ale zítra už by se mi nechtělo. Pak jsme jeli do Detroitu (bez Zuzky a Honzy, protože byli v práci, samozřejmě). Já vlastně stále nevím, co si mám o Detroitu myslet. Každý si myslí, že je to ošklivé město plné div ne spálených domů a rozkopaných silnic. Tak to rozhodně není! Jasně, někde tam budou ty opuštěné domy, ale není to v centru. Člověk by musel jet trochu na východ a tam by je asi našel. Město se ale snaží, seč může, aby ty domy zbouralo a nahradilo něčím, co by dávalo větší smysl. Místo spousty domů jsou tak například pole. Anebo mají domy okolo prostě jen větší pozemek. Na druhou stranu, centrum města působí poněkud opuštěně. Možná je to tím, že jsme tam byli v době, kdy byla většina normálních lidí v práci, ale moc lidí tam nebylo.
Nejdřív jsme jeli na Belle Isle - to je takový ostrov kousek od Detroitu, ze kterého je na jednu stranu vidět Detroit a na druhou stranu už Kanada.
Z ostrova jsme se pak vydali směr Downtown Detroit, kde jsme nasedli na monorail, který jezdí kolem dokola centra. Celou cestu jsme projeli dvakrát a vystoupili u ředitelství GM. Tady bych se asi už opakoval, protože fotky můžete vidět z loňska. Proto jich tady moc nebude.
Zlatým hřebem večera byla ale návštěva zápasu v baseballu. Já jsem na baseballu nikdy nebyl, tak jsem nevěděl, co od toho mám čekat. A bude to asi podobné jako s americkým fotbalem. Chápu lidi, co na to chodí, ale podle mě je skoro lepší na to koukat v televizi než na to chodit osobně. On ten zápas má totiž hrozně dlouhé pauzy. Jednou čekáte dvacet sekund, pak dvě minuty a tohle je tak často, že celý zápas má ve výsledku přes tři hodiny. A to je prostě moc. A taky tam měli fakt hrozné pivo! Jasně, mohlo mě napadnout, že pivo značky Lite asi nebude nic moc, ale že to bude až takhle špatné, to jsem vážně nečekal. A navíc to stálo deset dolarů! Za tuhle cenu máte v obchodech sixpack... Ale za ten zážitek to stálo. Abych nezapomněl, Detroit Tigers porazili New York Yankees! Je to trošku překvapivé, protože New York je v tabulce druhý a Detroit skoro poslední. Takže pecka!
Jak teda vlastně shrnout tuhle mojí třítýdenní epopej? Bylo to super! Ono je to super už jen z toho důvodu, že to prostě byla jediná možnost, jak letos vidět Zuzku s Honzou. Viděl jsem spoustu věcí, co jsem doposud neviděl, a díky tomu, že nás bylo víc, tak to i hezky uteklo. Rád bych speciálně poděkoval Tomovi bejby a Mirovi za to, že byli dobří společníci na různých výletech všude. Jáje přeju všechno nejlepší k jednadvacetinám. A rád bych poděkoval i Honzovi a Zuzce za... prostě za všechno! Já se vážně nemusel o nic starat. Zuzka mi půjčila její kreditku, Honza mi půjčoval jeho auto, všude, kde mohli, se mnou chodili... prostě paráda. Ono se hned cestuje lépe, když máte s kým a za kým cestovat.
A za rok přijedu zas!
Tenhle příspěvek je dost možná poslední, co píšu z USA. Zítra totiž v 15:40 místního času letím směr Frankfurt a odtamtud už rovnou do Prahy. Takže ve čtvrtek v deset ráno budu už v Praze.
Co jsem dělal poslední den v USA? Ráno jsem se rozhodl, že pojedu na nákup potravin a koupím všechno, co jsem komu slíbil, že koupím. Nebylo toho moc, ale zítra už by se mi nechtělo. Pak jsme jeli do Detroitu (bez Zuzky a Honzy, protože byli v práci, samozřejmě). Já vlastně stále nevím, co si mám o Detroitu myslet. Každý si myslí, že je to ošklivé město plné div ne spálených domů a rozkopaných silnic. Tak to rozhodně není! Jasně, někde tam budou ty opuštěné domy, ale není to v centru. Člověk by musel jet trochu na východ a tam by je asi našel. Město se ale snaží, seč může, aby ty domy zbouralo a nahradilo něčím, co by dávalo větší smysl. Místo spousty domů jsou tak například pole. Anebo mají domy okolo prostě jen větší pozemek. Na druhou stranu, centrum města působí poněkud opuštěně. Možná je to tím, že jsme tam byli v době, kdy byla většina normálních lidí v práci, ale moc lidí tam nebylo.
Nejdřív jsme jeli na Belle Isle - to je takový ostrov kousek od Detroitu, ze kterého je na jednu stranu vidět Detroit a na druhou stranu už Kanada.
Z ostrova jsme se pak vydali směr Downtown Detroit, kde jsme nasedli na monorail, který jezdí kolem dokola centra. Celou cestu jsme projeli dvakrát a vystoupili u ředitelství GM. Tady bych se asi už opakoval, protože fotky můžete vidět z loňska. Proto jich tady moc nebude.
Zlatým hřebem večera byla ale návštěva zápasu v baseballu. Já jsem na baseballu nikdy nebyl, tak jsem nevěděl, co od toho mám čekat. A bude to asi podobné jako s americkým fotbalem. Chápu lidi, co na to chodí, ale podle mě je skoro lepší na to koukat v televizi než na to chodit osobně. On ten zápas má totiž hrozně dlouhé pauzy. Jednou čekáte dvacet sekund, pak dvě minuty a tohle je tak často, že celý zápas má ve výsledku přes tři hodiny. A to je prostě moc. A taky tam měli fakt hrozné pivo! Jasně, mohlo mě napadnout, že pivo značky Lite asi nebude nic moc, ale že to bude až takhle špatné, to jsem vážně nečekal. A navíc to stálo deset dolarů! Za tuhle cenu máte v obchodech sixpack... Ale za ten zážitek to stálo. Abych nezapomněl, Detroit Tigers porazili New York Yankees! Je to trošku překvapivé, protože New York je v tabulce druhý a Detroit skoro poslední. Takže pecka!
Jak teda vlastně shrnout tuhle mojí třítýdenní epopej? Bylo to super! Ono je to super už jen z toho důvodu, že to prostě byla jediná možnost, jak letos vidět Zuzku s Honzou. Viděl jsem spoustu věcí, co jsem doposud neviděl, a díky tomu, že nás bylo víc, tak to i hezky uteklo. Rád bych speciálně poděkoval Tomovi bejby a Mirovi za to, že byli dobří společníci na různých výletech všude. Jáje přeju všechno nejlepší k jednadvacetinám. A rád bych poděkoval i Honzovi a Zuzce za... prostě za všechno! Já se vážně nemusel o nic starat. Zuzka mi půjčila její kreditku, Honza mi půjčoval jeho auto, všude, kde mohli, se mnou chodili... prostě paráda. Ono se hned cestuje lépe, když máte s kým a za kým cestovat.
A za rok přijedu zas!
Komentáře
Okomentovat