New York City !!

Takže, přátelé, dnešní příspěvek bych začal tím, že jsme dnes ušli asi 19 kilometrů. To je, pokud dobře počítám, přesně o 19 kilometrů víc, než jsem ušel za poslední týden. A za to všechno může jen jedno město - New York. Já už tady byl, vlastně, pokud se podíváte do starších příspěvků, určitě najdete i nějaký z loňska, který právě o New Yorku mluví. Ale dnes to bylo přece jen trošku jiné. Předem se omlouvám, pokud dnešní příspěvek nebude úplně dle mých standardů, ale už mám v sobě pár piv a jsem v lepší náladě než obvykle. Ale chci to napsat sem na blog všechno dříve, než na to všechno zapomenu.

Vstával jsem v 6:45. Ne snad že by to bylo nějak zvlášť nutné, ale chtěl jsem do sprchy. A jelikož je nás tady šest, tak dostat se ke sprše není zrovna snadný úkol. Většina ostatních vstala asi půl hodiny po mně a dali jsme si nějakou malou snídani. Po ní jsme, plni elánu,:vyrazili směr Battery Park, kde je nástupní místo pro trajekt na Sochu Svobody. Jasně, i tam už jsem byl, řeknete si, ale letos jsem se dostal až do její koruny! Ale zpět k lodi - houpala. Já nemám nic proti lodím a vlastně je mám i rád, ale dneska houpala nějak víc, než by musela. A z nějakého zvláštního důvodu jsem měl neuvěřitelnou chuť vzít můj telefon a hodit ho do vody. Znáte ten pocit? 

Po příjezdu na ostrov Svobody (Libery Island) jsme se rozhodli, že nejdřív půjdeme nahoru na sochu a až pak že si to nějak projdeme. Socha Svobody má dvě místa, kam se dá vystoupat. První zastávka je její podstavec a druhá právě koruna nahoře. Já jsem si myslel, že ta koruna, jak je vysoko, tak že je hrozně velká. A že okna, co tam jsou, mají tak dva metry na výšku. Jenže omyl, ta koruna má na délku tak tři metry a okna jsou titěrná. Takže bych tam asi znova nešel, pokud by se to někdy stalo. Navíc nahoru vedlo poměrně příkré točité schodiště. Což o to, cesta nahoru byla ještě jakž takž v pohodě, ale z cesty dolů mě tak strašně bolela kolena, že jsem si dole musel trošku sednout. Po tomto zážitku jsme se po pár minutách vrátili zpět dolů, najedli se a jeli zpět do New Yorku.

Trajekt se cestou stavoval ještě na Ellis Island. Nevím, zda jste o tom místě někdy slyšeli, ale je to ostrov, kam museli povinně přistát všichni imigranti do USA mezi lety asi 1820 až 1950 (jistě najdete na Googlu přesnější data). A na tomto ostrově čekali na to, až budou vpuštěni na území Spojených států. Například Jiří Voskovec tam čekal údajně až 11 měsíců. Nedokážu si ani představit, jaké to muselo být čekat na ostrově, ze kterého vidíte na New York, ale nemůžete do něj.

Po návratu ze Sochy Svobody jsme se přesunuli k Wall Street. Bylo tam ještě takové intermezzo s černošskými umělci na ulici, kteří nechtěli nic jiného, než peníze, ale to asi není tak zajímavé, abych to sem psal. Wall Street podle mě není vůbec zajímavé místo. Je tam budova burzy a to je tak vše. Vážně tam nic jiného není. Z tohoto místa jsme šli k památníku 9/11, ale tam popravdě taky nic není. Jasně, je to pietní místo, ale co tam? Byl jsem tam loni a letos to bylo stejné. Co mi ale přišlo líto bylo to, že se nikdo z mých kolegů nešel podívat nahoru na One World Observatory. Osobně si myslím, že není v New Yorku lepší vyhlídka. Ale nikdo z nich tam nechtěl, že se půjdou podívat až další den na jinou v budově Rockefeller Center. Tak uvidíme, jaké to tam bude.

Od památníku jsme šli do Central Parku. Stále mě nepřestává fascinoval, jak je ten park velký. Je ještě větší, než jsem si myslel. Na chvíli jsme si lehli do trávy, tak jsem si vzal sluchátka, pustil si nějakou fajn hudbu, a na chvíli jako bych byl v jiném světě. Navíc jsme byli kousek od Hotelu Plaza. Znáte Sám Doma? Tak to je přesně ten hotel, kde bydlel ve druhém díle.

Z Central Parku jsme se dále přesunuli k Brooklyn Bridge. Stále si myslím, že je to nejlepší místo v New Yorku. Ale teda těch lidí... Štvali mě už natolik, že jsem to nakonec bral silou. Neuhneš? Budeš uhnut. Lezu ti do záběru? Je mi to jedno, smiř se s tím! Ale ačkoliv jsme propásli západ slunce, stále to bylo neskutečně kouzelné místo. Od mostu jsme už šli jen do restaurace na večeři a zpět na byt, kde teď píšu tyhle řádky. 

A mám toho už dnes dost, tak dobrou noc všem!