Jak Tomáš do Ameriky cestoval

Tak už se nám to blíží... Už jen den a poletíme do New Yorku. Popravdě jsme toho dnes moc nedělali, ale víte proč? Ono totiž tady až tak tolik moc dělat nejde, pokud nechcete trávit tak pět hodin autem v jednom směru. Měli jsme v plánu nějaké Národní parky (já vím, Honzíku), ale jsou strašně daleko. Ale fakt že jako hodně. Je to podobně daleko jako jet do Chicaga nebo Toronta. A jistě všichni víte, jak to vypadá v autě, když je venku přes 30 stupňů. Dneska jsme tedy nakupovali a pak šli na burger. Byli jsme v podniku Bagger Dave's a musím říct, že lepší burger jsem snad v životě neměl. A byla tam hrozně sympatická číšnice jménem Chelsea. U toho bych se trošku zastavil. Jistě sami znáte ty situace, kdy někam přijdete (třeba do obchodu) a obsluha se tváří jako prdel. Máte z toho lepší den? Ne! Spíš na vás tu náladu přenese. Třeba ve Škodovce je zářný příklad v kantýně M6. Je tam jedna hrozně sympatická pokladní které já říkám Katie Holmes. Ta se na vás usměje, popřeje dobrou chuť, ...

Tak co dneska? Dneska... no... jak to říct... je tu stále krutý vedro. Ale nemyslete si, že je to výmluva. Tady je přes 30 stupňů, což je pro mě teplota, ve který dokážu fungovat tak pět minut a přes oběd snad vůbec. Ale přesto jsme se opět vydali do muzea Henryho Forda, neb nám z minula zbyly lístky do Grienfield Village. To je prosím pěkně 80 akrů (pro ty, co si to umí představit) velký pozemek, na kterém jsou historické domy. Řekli byste "Pffff, nějaký starý baráky, no a co?". Jenže! Tyhle baráky nejsou kopie, to jsou domy, co byly na místě A rozebrány a do muzea dovezeny a zase složeny. Je tam třeba rodný dům Henryho Forda (jak jinak), laboratoř Edisona, domy významných amerických (a pro mě neznámých) lidi a tak dále. A mezi tím vším jezdí auta, autobusy a vlaky. Opět vás slyším "Tssss auta, to máme v Boleslavi taky". Ale! Tady jezdily auta Ford Model T, kterými se dalo svézt, což jsme také učinili. Pochopitelně nás nenechali řídit, ale už jen sedět na sedadle s...

Tak jsem ho konečně viděl, Detroit. A popravdě nevím, co si o něm myslet. Zaparkovali jsme v řecké čtvrti, kde to fakt žilo. Na ulicích lidi (hlavně černoši) tancovali, hrála hudba, ... a pak přijdete do centra a tam v podstatě pusto. Ještě je potřeba si říct, že americká ani kanadská města nemají žádné centrum. Žádný benešák nebo staromák, prostě nic. Takže vlastně ani nevíte, kam v tom městě primárně jít. My jsme se hned na začátku svezli nadzemkou a udělali si kolečko kolem celého města. Pak jsme šli směrem k GM Renaissance Center a odtamtud zpět k autu. Zároveň ve městě probíhal nějaký techno festival, ale protože zrovna techno absolutně nechápu, tak jsme se mu obloukem vyhli. Takže co si o Detroitu myslet? Není to hezké město, fakt že ne. Je na něm hrozně vidět, že od šedesátých let se odtamtud odstěhovalo 70% lidí. Často potkáte prázdné rozpadající se budovy (i v centru) a vlastně ani nevíte, co tam dělat. Takže u mě vede Chicago.

Takže... Dneska Toronto. Vážně se mi líbí ten AirBnB způsob nocování. Zase jsme přijeli do baráku, který byl odemčený, uvnitř ležel klíč a měl dokonce i garáž. Nahoře tři ložnice, takže paráda! Dokonce jsem tady údajně i přestal chrapat, takže kdo má problém s chrápáním, šup do Toronta. Ale zpět k městu. Do centra jsme jeli metrem, ale tentokrát to bylo takové spíš Oslo-like metro, které jde nad zem jen v konečné fázi své cesty. Takže jsme skutečně jeli v tunelu. Metro je tu čisté, lidi ochotní, no co si budem povídat. Ale stanice jsou stejně ošklivé jako v Praze. Jako první cíl naší cesty jsme si vybrali CN Tower. Kdo kdy viděl nějaké panorama Toronta, jistě si tam všiml věže s kulatou vyhlídkou, jejíž výška přesahuje 550 metrů. Tak přesně tam jsme šli! Nahoru se jede výtahem, který údajně stoupá rychlostí 22 km/h. Ale přišel mi pomalejší než ten v Chicagu, ale v Chicagu nebylo vidět ven, tady ano. Každopádně se srovnání s Chicagem tahle věž nevyhne. Mrakodrap v Chicagu má výšk...

Dnes jsme se na dva dny přestěhovali do zcela jiného státu. Ale nejen v rámci USA, ale rovnou do Kanady!! Vstávačka jako vždy tak nějak po amerikáňsku, snídaně a fiiiiiii do Kanady. Tentokrát udělám radost hlavně jedné mě nejmenované kolegyni (zdravím Káťo), protože jsem poprvé na americkém kontinentu, v Kanadě konkrétně, navštívil Mekáč. A hned na začátek nutno říct, že jsem zklamán. "Teplí psi" jsou tady daleko lepší než nějaký Bikmek a třeba hranolky tady nejsou dobré vůbec. Jistou útěchou může být, že třeba malý nápoj odpovídá našemu střednímu a střední hranolky jsou naše velké hranolky. Ale i tak, už tam nějak ani nemusím. Abych ale potěšil Káťu, zde na její přání fotka: Po obědě jsem cestu k našemu cíli nějak prospal a už jsme byli u Niagarských vodopádů. Jako... takhle... je to hezký vidět, ale ono je to normálně hnedka vedle města. Skoro jako kdybyste byli na Šalďáku a místo Plazy byl vodopád. Vodopád vzniká výškovým rozdílem mezi jezery Erie a Ontario (ví...

Dneska popravdě nemám nic moc co psát. Je tady hrůzné vedro (rozuměj tak 31 stupňů), takže kdybych vylezl ven, tak blafnu ještě na zápraží. Ráno jsem odvezl ségru do práce, pak jsme jeli koupit maso na grilovačku a večer jsme grilovali. Grilovali jsme konkrétně v Kensington Parku, kde jsou po mýtinách (nebo jak nazvat tu část, co už není louka a ještě není les) rozesety volně přístupné grily a sezení k nim. Každý tak může přijít, vzít si z domova uhlí, maso a může grilovat. A my tak učinili měrou vrchovatou. Přijeli jsme tam těsně před setměním, takže jsme byli ii svědk západu slunce. No, paráda!

Tak zase v autě... Velitel prý pojal obavu, že se místo objevování krás Ameriky věnuju psaní blogu. Není tomu tak. Já tyhle texty píšu buď v autě nebo před spaním, takže mi absolutně nic neunikne. A co že mi dneska neuniklo? Chicago, přátelé. Chicago! Je to zatím nejhezčí město, co jsem v USA viděl. Někdo by se mohl rýpavě zeptat, že kolik jiných podobně velkých měst jsem už viděl? Ani jedno, přátelé. Ani jedno. Ale přece jen, atmosféra Chicaga na mě nějak dýchla. A kdybych chtěl žít v USA, tak zcela jistě v tomhle městě. Tolik mrakodrapů najednou jsem naposledy viděl v Pekingu. Ale Peking, ač se mi líbil, rozhodně není městem, kde bych chtěl žít. Jsem nicméně rád, že jsem tam byl, to musím uznat. Chicago je se svými třemi miliony obyvatel (pouze město,, ne aglomerace) největším městem státu Illinois. Hlavní město je nějaká díra jménem Springfield (zdravím do Evergreen Terrace 742). Přijde mi tady jako zvyk, že hlavní město není největší. Třeba hlavní město státu Michigan je Lansin...

Přátelé, původně jsem tento příspěvek chtěl začínat jinak (a původní začátek skutečně bude následovat), ale JÁ JSEM BYL NA KONCERTĚ U2!!!!!!!!!! A vůbec jsem o tom nevěděl! Mám totiž nejlepší ségru na světě!! Doufám, že pokud bude tohle číst, že ví, jak moc jí mám rád. Sice jasně, občas se hádáme a poločas rozpadu naší vzájemné snášenlivosti je tak pět dní, ale nikdo nemá lepší ségru než já. Tečka! O U2 jsem totiž mluvil dlouho. Ale protože do Prahy nejezdí, tak to vždycky byly jen řeči a ne činy, ale tady v Chicagu se můj sen stal skutečností. Původní začátek: Opět někam jedeme autem, tak mám trošku času zase něco vyplodit. Na začátek bych rád poděkoval všem, co mi napsali, za pozitivní reakce na tento blog. Původně vznikl jen pro pár lidí z práce, ale koukám, že ho čte lidí čím dál tím víc. Tak snad se nebudete nudit. Můj táta včera říkal, že si bere osobně, že o nich tady na blogu ale vůbec nemluvím. Cestuji totiž s rodičema a tetou. Takže dovolte, abych Vám p...