Jak nedělat nic!

Ano ano, kdybych dnes spočítal činnosti, kterých jsem se dnes dopustil, pravděpodobně nebudu potřebovat ani prsty druhé ruky. Ráno jsem vstal tak nějak na desátou, klasika. Přece se nebudu při vlastní dovolené nějak přepracovávat, že jo! Každopádně, vstal jsem, chvíli nic nedělal, pak jsem si udělal první půlku zbytku včerejší večeře a pak jsem se rozhodl, že půjdu pěšky do Northville Downtown - tedy centra města, kde bydlí Zuzka, a které je od místa, kde Zuzka bydlí, vzdálené asi 3 kilometry. 

Celkem příjemné je, že lidi se tu na ulici zdraví, když se potkají. Obvykle stačí jen letmé "Hi", "Hello" nebo "Hey", ale vážně to působí mile. Dokonce i holky se na mě usmívaly. Teda... do chvíle, než jsem zjistil, že mám rozepnutý poklopec (true story). Pak jsem si spíš myslel, že se na mě usmívaly právě proto. Naštěstí i po tom, co jsem tento trapný incident vyřešil, stále se na mě usmívaly. Takže to bude asi mnou, jinak to nevidím! Ne že bych teda těch lidí potkal nějak moc - potkal jsem jich asi deset. Tady totiž není moc běžné chodit pěšky. Člověk by si skoro myslel, že je to proto, že jsou tady všichni líní a tlustí. Ale částečně je omlouvám to, že i kdyby chtěli jít pěšky, tak nemůžou, protože tady na většině míst vůbec nejsou chodníky.

Další věc, co mě napadá, jsou místní města. Tady, když se jdete podívat do nějakého města, tak často vlastně nevíte kam. Ono tady totiž ve městech neexistuje něco jako centrum obce. Většinou je tu pár ulic, které by se za centrum daly označit, ale nikde tu není žádné pořádné náměstí. Je to trošku rozdíl oproti Čechám, kde má i každá vesnice náves, a každý ví, kde že je pomyslné centrum s obecním úřadem. Tady se za centrum dá označit možná tak Starbucks, protože je opravdu všude. Na druhou stranu, místní města jsou vážně dobře udržovaná, všude je tu posekaná tráva a všude čisto (alespoň v tom Northville). Po cestě zpět mě zastihl déšť, takže ačkoliv jsem pak chtěl pokračovat do dalšího města, byl jsem vysloveně donucen se vrátit k Zuzce domů a zase nedělat nic. Ale šlo to těžko, fakt jo!

Teď večer jsme byli v kině na Once Upon a Time in Hollywood. Film to nebyl špatný, Brada Pitta mám rád stejně, jako mám rád DiCapria. Ale ač o filmu vlastně nemůžu říct nic špatného, tak bych na něj asi dvakrát nešel. Stejný problém mám i s Hatefull Eight, což taky nebyl špatný film (kdyby na začátku nebyla půlhodinová scéna jak jde někdo sněhem), ale opět ho nemusím vidět dvakrát. Zatímco třeba Kill Bill můžu prakticky pořád, ale za to asi může spíš Uma Thurman, což je prostě boží herečka! Podobně jako Scarlett Johansson - ta je boží všude a především ve filmu Ztraceno v překladu, který už v úvodních titulcích začíná tak, že se na něj snad ani nedá nekoukat. Ještě abych se vrátil k tomu kinu, tak tady kino vypadá trošku jinak než u nás. Třeba se tu vůbec nekupují konkrétní místa na sezení - prostě si koupíte lístek a sednete si tam, kde je volno. A taky tu je mnohem víc místa na sezení, protože sedačky se dají elektricky sklopit a ještě se vám vyklopí podložka pod nohy, takže u filmu vlastně skoro ležíte. Jo a co je ještě větší pecka, tahle postel je dokonce vyhřívaná! To sice není nic pro mě, ale věřím, že to může někomu vyhovovat.

Tak jo, dneska mám dost. Zítra se půjdu projít do města Plymouth. Snad nebude pršet.

Dobrou!